Hop On - Hop Off

Když narazím na zmínku o havajské technice Ho´oponopono, nějak si nemůžu pomoct, ale vždy mi naskočí turistický výraz Hop On - Hop Off. Vášnivým neturistům raději napovím, že jde v podstatě o linkové minibusy, které v řadě destinací provozují soukromé cestovní agentury. Zastávky jsou rozmístěny u jednotlivých pamětihodností. Turista vlastnící celodenní jízdenku si může kdekoliv naskočit (hop on), nebo vyskočit (hop off). Zkusme se zamyslet, zda je souvislost mezi výrazy Ho´oponopono a Hop On - Hop Off pouhou slovní hříčkou.

 

Nejeden čtenář si nejspíš klade otázku, co znamená to slovo z první věty, které také může připomínat povel k zabrzdění poníka. Krom toho, že jde o metodu havajskou, často se vyskytuje také s přívlastkem stará, ba dokonce starodávná či tajná (viz obal knihy Svět bez hranic). Jak je poslední dobou zvykem, de facto má jít o další způsob, jak vyřešit všechny své problémy a stát se šťastnějším, úspěšnějším a zdravějším člověkem. Abychom měli k dispozici odpověď nejen mými slovy, cituji z webu hooponopono.cz: "Ho´oponopono je stará havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru. Podstatou je návrat do 'nulového stavu', tedy do stavu, v němž neexistují žádné vzpomínky, paradigmata a naše mysl a podstata je naprosto čistá. V tomto stavu jsme schopni dosáhnout téměř čehokoli, čehož si žádáme. Ve stavu, kdy nejsme ovlivněni ničím, co souvisí s naší minulostí, můžeme ovlivňovat přítomnost a vše, co nás bezprostředně obklopuje."

Na euro-atlantický trh toto učení přinesli podnikatel Joe Vitale a léčitel Ihaleakala Hew Len, Ph.D. v podobě knihy Zero Limits (2007), která v ČR vyšla pod názvem Svět bez hranic (2010). Pro ilustraci ocituji část anotace vydavatele: "Je jednou z nejúchvatnějších knih, která kdy vůbec byla napsaná. Vypráví o neobyčejném terapeutovi, který vyléčil celé oddělení mentálně postižených recidivistů, aniž by kteréhokoliv z nich viděl." Není bez zajímavosti, že Joe Vitale je již znám z filmu a knihy Tajemství (která je páteří newageovské literatury posledního desetiletí). Většinu z vás asi nepřekvapí, že Ho´oponopono bylo nejen vřele přivítáno českými andělíčkáři, ale brzy se také objevili terapeuti a lektoři této vzácné techniky.

V čem tedy předmětná technika spočívá? Základem je následující mantra: "Miluji Tě – Omlouvám se – Prosím, odpusť mi – Děkuji Ti..."
Dle dostupných zdrojů jde o zestručnění modlitby, která byla původně pronášena k Bohu - ano, mám na mysli stvořitele, který je jen jeden. Už zde je možno zapochybovat o "starodávnosti", neboť původním havajským náboženstvím byl polyteismus v nejčistší podobě, tedy bez nejvyššího boha či jiné hierarchie. Doktor Hew Len však klade velký důraz na převzetí 100% zodpovědnosti za svůj život, a to i za věci, které svým vlastním jednáním a myšlením ovlivnit nemůžeme (resp. my neznalí si myslíme, že nemůžeme). Zjednodušeně by se tak dalo říct, že dle jeho učení pronáší praktikující tato slova sám k sobě. O něco složitěji pak, že je adresuje několika svým částem, z nichž jednou je božství v něm, což tak či onak znamená kontakt s Bohem. To je pro mnohé nepodstatná, pro jiné naopak dosti zásadní skutečnost, u které se ještě zastavíme.

100% převzetím zodpovědnosti se rozumí nejen převzetí zodpovědnosti za své problémy, ale i za lidi ve svém okolí a jejich problémy. Dočteme se dokonce, že technikou Ho´oponopono se dají "léčit" i nešvary, které jsou našemu okolí dosti vzdáleny, včetně záležitostí globálního významu. Terapeut využívající tuto techniku v podstatě léčí sebe, čímž ovlivňuje klienta. Příznivcům naivních směrů esoteriky a duchovna to musí znít velmi libozvučně, neboť je již dosti zakořeněna myšlenka, že díky jakémusi zákonu přitažlivosti za terapeutem (příp. astrologem či jiným věštcem) chodí klienti s problémy, které má či nedávno měl sám terapeut. Například uznávaný psychologicky smýšlející astrolog Pavel Turnovský svým studentům říká, ať na tuto rozšířenou domněnku rovnou zapomenou. Z vlastní (nesrovnatelně kratší) zkušenosti s výkladem karet mohu jedině souhlasit. Vrátíme-li se k technice Ho´oponopono, je tedy dost nepravděpodobné, že by terapeut léčením vlastních neduhů pomohl klientovi. Některé psychoterapeutické publikace zmiňují, že v průběhu terapie může dojít i k objevení "hluchých míst" samotného terapeuta, což může mít příznivý vliv na vztah mezi terapeutem a klientem. To je však dle mého názoru poněkud jiný a o mnoho realističtější princip.

Pojďme se na Ho´oponopono podívat ještě pohledem poněkud střízlivěji pojaté esoteriky či spirituality. Řekněme, že mám problém. Opakovaně tedy pronesu formuli "Miluji Tě – Omlouvám se – Prosím, odpusť mi – Děkuji Ti". Budu se k opakování vracet, kdykoliv budu mít čas, až do té doby, než dojde k uspokojivému řešení. Jak jsme si již osvětlili výše, je ústřední mantra víceméně určena stvořiteli. Nepřipadá vám to jako obchodování s Bohem? Takže miluji Boha, protože něco potřebuji, omlouvám se, protože něco potřebuji, prosím o odpuštění, které mě vlastně vůbec nezajímá, a předem mu děkuji za to, že moje přání splní. A co si tak rovnou jít koupit odpustek? Paralela s výrazem Hop On - Hop Off je právě v tom, že si praktikující v případě potřeby naskočí do vztahu s Bohem, a pak z něj zase vyskočí.

Pozitivní lidičky mě jistě počastují otřepanou frází, že něco soudím, aniž bych to vyzkoušel. Předem odpovídám, že nemám povinnost zkoušet něco, co i já bezvěrec považuji za rouhání. Nemohu jistě vyvrátit tvrzení, že jsem Ho´oponopono vůbec nepochopil. Zřejmě však nebudu jediný, kdo se staví skepticky například k možnosti vyléčení mentálního postižení. V takový zázrak věří snad pouze hooponoponisté a někteří příznivci inkluze. Jsem ochoten připustit, že tato technika mohla řadě lidí přinést pocit zlepšení alespoň na určitou dobu - to z ní ale nedělá učení, které by v našich končinách znamenalo kvalitativní posun.