Čeští sluníčkoví esoterici a duchovní mučitelé se doslova předhánějí v barvitém vyprávění o tom, kterak lidstvo v současné době vstupuje do páté dimenze. Případně do ní vstupuje pouze ta část lidstva, která je na odpovídajícím stupni duchovního vývoje či snad na patřičné úrovni vědomí. Situace je o to smutnější, že tento nesmysl přebírají i někteří lidé, jejichž práce na poli esoteriky si velice vážím. Pojďme si pomocí několika jednoduchých argumentů ukázat, že vstup do něčeho takového dokonce popírá základy logiky.

 

Když dva překládají z angličtiny totéž, nebývá to vždy totéž
Abych situaci řádně uvedl, je třeba předeslat, že v současné době dle naivních esoteriků žijeme ve třetí dimenzi. Leckoho nenapadne nic namítnout, jelikož zkratku 3D přece všichni známe. Ta ovšem neoznačuje žádnou "třetí dimenzi" (což by také muselo být 3.D, příp. 3rdD), ale trojrozměrný prostor, dalo by se říct třídimenzionální, pokud bychom chtěli mluvit poloanglicky. Všimněme si, že slovo dimension zde má zcela jiný význam než dimenze. Trojrozměrný prostor není ani tak objektivní skutečností, jako spíš dohodou exaktních vědců, aby bylo možno určit souřadnice libovolného bodu v prostoru, čímž lze popsat jakékoliv prostorové těleso (teoreticky i člověka, pouze by těch bodů bylo poněkud mnoho). Osy x, y, z jistě všichni známe. Model 3D má zároveň tu výhodu, že ho zvládneme pochopit a používat i my prostí lidé z gymnázií. Matematici a kvantoví fyzici si běžně pohrávají např. s dvanáctirozměrným prostorem, jen nám již nedovedou vysvětlit tu využitelnost v praxi. Kdyby se snad někomu zdálo, že fakta ohledně 3D popisuju nevědecky až laicky, tak se mu to ani nezdá. Záměrně jsem si žádné informace nezjišťoval a vycházím z toho, co jsem zvládl nezapomenout ze školy, abych jednoznačně ukázal, že k prohlédnutí předmětného ezoblábolu není přílišné studium zapotřebí.

Dle našich exoteriků tedy žijeme v té třetí dimenzi. Již jsme si řekli, že to není dimenze, nýbrž rozměr. Žijeme tedy pouze v jednom rozměru - dokonce ani ne ve dvou, abychom mohli být alespoň placatí. Jsme tedy pouhé body, úsečky, přímky a polopřímky na ose z. To jsme to dopracovali!

Celá situace mi poněkud připomíná slavný seriál Moonlighting, což by se dalo přeložit jako Melouchaření nebo Melouchy. Čeští televizní umělci ale briskně zvolili překlad Měsíční svit.

Co čtvrtá dimenze?
Dle poněkud konzervativnější fyziky je čtvrtým rozměrem čas. To opět připadá logické i nám, tedy lidu obecnému. Hmotný bod nebo těleso se ve 3D šoupne z jedněch souřadnic do druhých, ale abychom tento pohyb lépe popsali, zajímá nás, za jak dlouho.

Sluníčkáři tedy čtvrtou dimenzi raději přeskočili, snad ve snaze nedostat se do kolize s vědou. Bláhová to snaha, ale co naplat. Někteří z nich však začali na časté otázky ohledně čtvrté dimenze odpovídat, že jde o nezbytný a nepříjemný transformační krok na cestě k vytouženému cíli - neboli k páté dimenzi. Nuže dobrá...

Kýžená pátá dimenze
Zřejmě půjde o jeden z rozměrů vypůjčených od kvantových fyziků. Kvantovou fyzikou se dnes ostatně ohání většina šarlatánů - nepřál bych jim vidět, jak vypadají vzorce ze samých základů této vědní disciplíny. Na situaci to zřejmě nic nemění, budeme tedy body, úsečky, přímky a polopřímky na jiné ose. Těšme se!

Transformace lidstva... No a co?
Neprotestuji proti myšlence, že transformace lidstva probíhá. Nemusím zde vytahovat Homo Erectus, či dokonce slovutného Australopithéka, aby to bylo zřejmé. Bohatě si vystačíme s tím, že druh Homo Sapiens Sapiens od pravěku doznal dokonce i výrazných fyzických změn (ženy jsou postupem času stále hezčí, muži už méně). Nemluvě o změnách ve způsobu života, hodnotách či znalostech. V detailech historie mezi pravěkem a dneškem panují značné rozpory, ale jistě se můžeme shodnout na tom, že transformace lidstva je neustálý proces. Jakkoliv je pozoruhodná, těžko můžeme s jistotou tvrdit, že ta dnešní je výjimečnější než třeba ta mezi středověkem a novověkem. Taková jistota by byla na místě pouze v případě, že by během našich časů lidstvo definitivně zničilo samo sebe, neboť to tu nejspíš ještě nebylo.

Nezavrhuji ani myšlenku, že čas neplyne lineárně, ale cyklicky, a tyto cykly se postupně zahušťují, čímž se čas zrychluje. Nedávám za ni ani ruku do ohně, jen mi připadá, že stojí za úvahu. V takovém případě by dnešní vývoj skutečně probíhal rychleji, než před stovkami či tísíci let. Stále však nevidím potřebu právě dění od roku 2012 nějak vyjímat z celku, dávat mu zvláštní názvy, ba dokonce komolit vědu a motat lidem hlavy pojmem "pátá dimenze".