Řada mých přátel, kteří nabízí věštecké služby, se často potýká s dotazem, proč to nedělají zdarma, nebo přímo s tvrzením, že by to zdarma dělat měli. V následujícím textu se pokusím vysvětlit důvody, proč tomu tak být nemůže. Pod pojmem věštecké služby si pro účely tohoto článku představme třeba výklad karet nebo astrologii. Uvedené argumenty analogicky platí i pro jiné esoterické a duchovní služby.

 

Zdržme se, prosím, jinde opodstatněných polemik, zda je věštění správné slovo a zda je ten či onen používá danou esoterickou disciplínu k předpovídání budoucnosti, sebepoznávání, rozvoji osobnosti či jiným účelům - na problematiku odměn za služby to nemá vliv.

Věštec musí být z něčeho živ
Každý člověk potřebuje přinejmenším jíst, pít a bydlet. Zároveň platí, že jakkoliv bohulibou činnost nikdo zadarmo nedělá - zdravotní sestry, hasiči, pracovníci nadací, sociální pracovnice a další jsou za svou práci placeni, pouze je povětšinou neplatí přímo ten, komu pomáhají, ale jsou odměňováni nepřímo (ze zdravotního pojištění, státního rozpočtu, sponzorských darů atp.). Výjimku tvoří lidé, kteří jsou natolik zajištěni, že mohou fungovat jako dobrovolníci na plný úvazek. Kolik z takto situovaných osob podobnou cestu zvolí, je věc druhá - jejich povinnost to rozhodně není.
Dalo by se namítnout, že dotyčný může dělat na plný úvazek jinou práci a věštectví se věnovat ve volném čase - tedy klidně zdarma. Tento argument by se ale především dal aplikovat na spoustu jiných činností, které jsou běžně placené, což jeho sílu de facto neutralizuje. Navíc, jak vyplyne z následujících odstavců, by realizace takového modelu narazila na řadu úskalí.

"Zadarmo jsi dostal, zadarmo dávej" aneb nadpřirozené schopnosti, nadání od Boha atp.
Tímto jsme se dostali k samému jádru argumentace, proč by věštění mělo být zadarmo, resp. k nejčastěji zastoupenému důvodu, proč si to lidé myslí. Nutno dodat, že na vině jsou sami věštci, tedy někteří z nich (nejen v minulosti, ale i v současnosti). Některým se totiž náramně hodí kolem sebe vytvářet aureolu nadpřirozených schopností, případně tvrdit, že byli Nejvyšší silou (v jiné terminologii bychom řekli Bohem) vyvoleni k pomoci lidem a obdařeni zcela ojedinělým nadáním (které je něčím extra oproti nadání pro jakoukoliv jinou činnost). Řada lidí si pak logicky odvodí, že člověk s takto specifickým darem by tento dar neměl zpoplatňovat.
Tak především, na běžných divinačních metodách, opět použijme jako příklad výklad karet či astrologii1), nic nadpřirozeného není, tj. k výkonu těchto metod nejsou nadpřirozené schopnosti zapotřebí2).
Přijmeme-li koncept Nejvyšší síly či Boha a také tezi, že Bůh dává některým lidem nadání nutné k věštění, neměli bychom zapomínat na to, že ten samý Bůh dává jiným lidem nadání k profesi řemeslníka, herce, vedoucího pracovníka či učitele. Není tedy důvod k jeho rozvoji a zpoplatnění přistupovat rozdílně. Nevoní-li někomu Nejvyšší síla, resp. Bůh a chce nadání pojímat z čistě psychologického hlediska3), dobere se ke stejnému výsledku.

"Vždyť na to nemuseli nikde studovat"
Vysokoškolský titul nebo maturitní vysvědčení v tomto oboru opravdu získat nelze (přinejmenším v našich končinách). V první řadě je však třeba zmínit samostudium z knih, příp kombinací knih a kurzů - obojí stojí čas a peníze, navíc je třeba se skutečně učit. A není toho úplně málo. Astrologie je kapitolou samou o sobě - pokud někdo nevěří, není nic jednoduššího než v knihkupectví prolistovat nějakou učebnici nebo si na internetu vyhledat nativní horoskop libovolné osoby a zkusit se v něm vyznat. U karet je objem potřebných znalostí zřetelně nižší, ale i tady je třeba se nejprve učit a potom vykládat. Co se týče konkrétně tarotových karet, je jich 78 a každá má několik rovin významu4). Na rozdíl od astrologie, kterou by přinejmenším génius dokázal nastudovat a praktikovat rovnou na platících klientech, je u Tarotu třeba získat slušnou praxi, než člověk vyrazí s kůží na trh (Mimochodem, to se lépe řekne než realizuje. Výklady na fiktivní problémy a osoby nefungují. Je tedy třeba praxi získat formou výkladů - ano, nejčastěji zdarma či za symbolickou odměnu - v okruhu známých. Zároveň je ale třeba mít na zřeteli, že jde o živé lidské bytosti, a tak je nutno jim poradit dobře nebo neporadit vůbec, ale v žádném případě jim nelze vykládat nesmysly, jen abychom něco řekli).
Ani polemika o tom, zda jsou znalosti ze samostudia méně či více než znalosti ze škol do tohoto článku nepatří. Nicméně jako bývalý programátor samouk mohu říct, že za 7 let mojí činnosti nikdo nepřišel s návrhem, abych to dělal zdarma.
Zároveň platí, že k plnohodnotné pomoci klientům samotná věštecká metoda nestačí. Teď nemám na mysli fakt, že většina věštců kombinuje více metod. Jde spíš o to, že jsou zapotřebí přinejmenším znalosti obecných esoterických zákonitostí, psychologická průprava a další dovednosti, aby byl člověk schopen s klienty skutečně pracovat v jejich prospěch.
A když už je řeč o těch školách, neznám seriózního esoterika, který by neměl alespoň střední školu (jen tak na okraj: nejčastěji se vyskytuje dokončená SŠ a nedokončená VŠ, není to náhoda, spíš to přímo vyplývá z povahy osob vhodných pro esoteriku). Věštec se pouze nevěnuje studovanému oboru, což ovšem platí i pro spoustu (řekl bych dokonce většinu) jiných lidí. V esoterice ale beze zbytku platí, že jakékoliv získané znalosti či zkušenosti se jednoho krásného dne budou zatraceně hodit.

Životní a pracovní zkušenosti
Může vám někdo rozumně poradit ohledně vztahu, pokud sám nikdy žádný vztah neměl? Těžko říct... Dobře, řekněme si na rovinu, že žádný věštec neprožil všechny situace, se kterými za ním klienti přijdou. Čím více situací však sám prožil, tím lépe si dokáže představit i ty zbylé. S trochou nadsázky bych si troufl tvrdit, že absolvování několika vážných vztahů, rozdílných profesí a závažných problémů je nejlepší základní průpravou esoterika5). Mohu potvrdit, že tyto zkušenosti rozhodně nejsou zadarmo (primárně nemám na mysli finance, jako spíš energii a čas).

"To je sice hezké, ale věštění přece není práce, to je leda tak koníček"
Pokud je někomu koníček prací a práce koníčkem, je to oboustranným přínosem pro tuto osobu i její klienty. To však neznamená, že nejde o práci. Bylo by jistě možné sem nakopírovat definice pojmu práce z hlediska psychologie, ekonomie, práva a fyziky, a pak se na ně snažit napasovat výklad karet či horoskopu. Znalci daných věd dobře vědí, že by se to podařilo. Mám však dojem, že laický pohled bude názornější i užitečnější.
Po hodinové konzultaci člověku hučí v hlavě (někteří by to označili za bolest), jako by měl za sebou přinejmenším osmihodinovou směnu. Nevím, zda to tak mají i psychologové. Každopádně i oni se zabývají problémy jiných lidí, kteří si na rozdíl od kamarádů nepřijdou recipročně vyslechnout problémy jejich. Dalším aspektem je, že výroky "s tím ti neporadím" nebo "tohle ani nechci slyšet" si může dovolit i nejlepší přítel, méně už psycholog nebo esoterik. Také pověstné "nošení si práce domů" (myslím spíš v hlavě, než fyzicky), je v těchto profesích nebezpečnější, než např. u kancelářských zaměstnanců (kterých, jak víme, tento jev pokosí víc než dost). Je proto nejen důležité odpočívat mimo pracovní dobu, ale je zároveň žádoucí zařadit čas na regeneraci mezi jednotlivé konzultace. Ostatně jak by k tomu přišel klient, který by se bavil se zcela vyřízeným věštcem.

Princip dluhu
Leckdo by použil termín "karmický dluh", ale ono je to vlastně jedno. Dovolím si tuto problematiku osvětlit na vlastním příběhu: Před několika lety jsem kamaráda zasvětil do jistých metod zpracování dat. On je okamžitě využil k práci pro svého zaměstnavatele a využívá je dodnes. Mělo to značný vliv nejen na jeho několikeré zvýšení platu a povýšení, ale za zpracování některých úkolů obdržel navíc velmi slušné jednorázové platby. Nikdy neměl pocit, že by mi měl z těchto částek vyplácet podíly, že by mi měl poskytnout odpovídající protislužbu nebo že mi zkrátka bude navěky zavázán. Je to snad bezcharakterní křivák? Ani trochu! Věnoval jsem mu několik hodin času a on mi za ně okamžitě zaplatil - žádný dluh nikdy ani nevznikl. Domnívám se, že tím je k tomuto tématu řečeno vše. Chtěli byste kvůli ušetření nevelké částky zůstat dlužni úplně cizímu člověku?

"Lidé, kteří pomoc potřebují nejvíce, si ji nemohou dovolit"
Tato myšlenková konstrukce je silná emocionálně, nikoliv ale racionálně. Kde je psáno, že člověk v hmotné nouzi potřebuje právě pomoc věštce? Je posláním věštce poskytovat klientovi přímou finanční podporu? Je to vůbec v jeho silách? Především je třeba si uvědomit, že člověk v takové situaci je pod vlivem velké stresové zátěže. Ta byla nejspíš kdysi užitečná, aby dotyčný naběhl do lesa umlátit nějaké zvíře, naštípat dříví nebo vyhrabat cosi jedlého ze sněhu. V rámci dnešní civilizace však pouze snižuje schopnost jedince pomoci si z dané situace sám - ať už se sebelepší radou od věštce nebo bez ní. Pro názornost si představme, jak na pracovním pohovoru působí člověk, jehož duševní rozpoložení je buď blízké úzkosti, nebo naopak jakési lovecké mánii. Ono se o tom ví, proto také existují státní instituce, které mají za úkol dostat lidi ze stavu akutního ohrožení, tedy zároveň opětovně obnovit jejich schopnost postarat se o sebe samostatně. Jejich zaměstnanci to v mají popisu práce (narozdíl od věštců). Bohužel se mohou třeba i přetrhnout, ale zákonem stanovená míra pomoci většinou jejich klientovi nestačí ani k pokrytí základních potřeb, přestože celý život platil sociální pojištění jak mourovatý. To už je ovšem téma, které by se mělo řešit jinde a jinak.
Zde je dlužno dodat, že řada esoteriček a esoteriků je ochotna čas od času udělat výjimku a ve specifických případech přistoupit na jinou formu platby, slevu či poskytnutí služeb zdarma (v případě zcela nulové protihodnoty od klienta nad ním ale visí princip dluhu, viz výše). Je však třeba důsledně rozlišovat mezi pojmy výjimka a povinnost, stejně tak mezi hmotnou nouzí a neochotou zaplatit.

"Platit za podvod a šarlatánství - to snad ne"
Jestliže potenciální klient někoho považuje za podvodníka, neměl by jeho služeb využívat vůbec. Pak je ovšem jedno, zda jsou zdarma či za milion. Stejně tak je jedno, zda jde o esoteriku, právní poradenství nebo jakékoliv jiné služby.

Napůl osobní závěr
Mohla by se vyskytnout námitka, že si celým článkem jen přihřívám vlastní polívčičku. Ano i ne, ale doporučuji zaměřit se především na výše uvedené argumenty, pro jejichž sílu či slabost nejsem já sám nikterak důležitý. Proč ano i ne? V době psaní a zveřejnění tohoto článku (listopad 2014) žádné esoterické služby nenabízím. Známí se mě občas ptají, proč jsem ještě nezačal poskytovat placené výklady Tarotu. Odpovědi lze nalézt výše v pasáži o studiu - jde mi především o poznatky z jiných oborů a z dalších oblastí esoteriky, aby byly moje služby dostatečně komplexní a ku prospěchu klientů v různých životních situacích.
Je mi jasné, že jsou mezi námi tací, které přínos pro klienty zajímá podstatně méně. Pak se také není co divit lidem, kteří mají k esoterice značně rezervovaný postoj. Tento článek tu není od toho, aby z nich dělal blbce, nýbrž aby jim osvětlil, že seriózně pojatá esoterika je řemeslo jako každé jiné, a to i z hlediska plateb za služby.

Poznámky:

1) Výklad karet a astrologie nebyly jako příklady zvoleny náhodně, v prvním případě jde o typickou metodu založenou na náhodné (či pseudonáhodné) volbě, atrologie pro změnu reprezentuje metody založené na velkém množství poměrně přesných pravidel.

2) Do tohoto odstavce jsem chtěl začlenit i krátké pojednání, na jakých principech tedy příslušné metody fungují ve skutečnosti a jaké vrozené a získané vlastnosti jsou k jejich provozování zapotřebí. Bylo by to však poněkud zdlouhavé a předmět tohoto článku je přeci jen jiný.

3) Záměrně v celém odstavci nepoužívám pojem talent, který některé psychologické školy považují za synonymum nadání, jiné pak za nadání odpovídajícím způsobem rozvinuté. Osobně se přikláním ke druhé variantě.

4) Abstrahujme, prosím, od polemik ohledně různých škol výkladu, možnosti přiřazení vlastních významů, zcela intuitivního výkladu apod. - opět to není problematikou článku.

5) V tomto bodě se mnou může leckdo nesouhlasit. Nemám zájem se kohokoliv dotknout. Ve většině lidských činností mají i nejlepší profesionálové své silné a slabé stránky.